Aktuality

Jak se slavily Velikonoce na jihočeském venkově

„Přišlo jaro do vsi
kde jsi zimo, kde jsi?
Byla zima mezi náma
ale už je za horama.
Hu, hu, hu, jaro už je tu“!

     Ano, jaro už je sice "mezi náma", ale podstatně se liší od těch jar předchozích. To letošní jaro si nemůžeme užívat vzhledem k současné pandemii a nouzovému stavu kvůli Koronaviru Covid-19 tak, jak jsme byli celá léta zvyklí. Najednou je všechno jinak. Nemůžeme si jen tak vyjít na procházku na sluníčko či si sednout před dům na lavičku a popovídat se sousedy. Naše starší generace má doporučeno trávit tyto jarní dny, na které jsme se celou zimu těšili, v bezpečí svých domovů. Nějaký čas to jde, ale přestože máme možnost sledovat dění v televizi, na internetu či mluvit se svými blízkými a přáteli telefonem, máme doma teplo a co jíst, to vše nám osobní kontakt nadlouho nenahradí. Aby mi čas lépe ubíhal, rozhodla jsem se psát pro své děti a vnoučata vzpomínky na svoje mládí. Vracím se v duchu do svých školních let a přicházím na jiné myšlenky. Čas mi lépe uteče a cvičím si tím paměť i prsty na klávesnici. Jak jsme prožívaly jarní období my, děti?

     Základní školu jsem navštěvovala v letech 1952-1960.  Bydlela jsem s rodiči, babičkou a čtyřmi sestrami v malé osadě. Do školy jsme chodili do Chrášťan. Do této vesnice, vzdálené cca 3 km od našeho bydliště, jsme chodili i do kostela. Do školy se chodilo pěšky, vyučování bylo i v sobotu a každou neděli, pokud nebylo opravdu špatné počasí, jsme chodili do kostela.

     Školní budova byla stará, některé třídy musely být umístěny i mimo budovu, do vedlejšího bývalého „chudobince“ - pozdější hospody -  a první třída byla umístěna v bývalém hostinci ve statku u Jelínků na návsi vedle kostela. Na suché WC se chodilo na dvůr. Ruce po použití WC jsme si myli ve společném plechovém umyvadle, ručník jsme měli každý svůj. Když se ve škole objevila žloutenka, používal se jako desinfekce hypermangan – fialové krystalky přípravku se rozpustily ve vodě a opět jsme si myli všichni ruce v jedné vodě. Pro vodu se chodilo ke studni.

     Roční doby se tehdy ještě od sebe opravdu lišily, takže bylo dobře poznat, kdy nastává podzim, kdy zima, kdy jaro a kdy léto. Podzim a zima nebyly pro nás moc příznivé, do školy jsme chodili po polních cestách a když byl deštivý podzim, měli jsme gumovky /holínky/ zablácené až ke kolenům. Když jsme pak navštěvovali vyšší třídy ve staré budově, museli jsme přijít v čistých gumovkách, a tak jsme si je před příchodem do školy museli umýt v rybníku na návsi.  Zimní období bylo pro nás veselejší, těšili jsme se na Vánoce a vánoční volno. Do školy jsme se brodili sněhem,  polní cesty se neprohrnovaly. Ale protože ze vsi  chodilo více dětí, chodívali jsme společně. Kluci šli vpředu a prošlapali nám pěšinku. Oč méně se nám chtělo ráno do školy, o to veselejší byla cesta domů. Užili jsme si koulování, válení ve sněhu v zavátých úvozových cestách a samozřejmě jsme nevynechali žádnou zamrzlou louži, na které jsme se mohli klouzat. Cesta domů nám trvala mnohem déle než cesta do školy a často jsme doma kvůli pozdním příchodům dostali vyhubováno. Vraceli jsme se promočení, ale užili jsme si dětských radovánek na sněhu dost.

     Nejhezčím obdobím  /a nejen pro nás školáky/ bývalo jaro. Už koncem února bylo jaro cítit ve vzduchu, sníh pomalu odtával, úvozovými cestami crčely potůčky vody a ze sněhu se stávala čvachtanice. Sluníčko začalo pozvolna nabývat na síle, zem pomalu vysychala a objevovaly se první známky jara. Neklamným znamením přicházejícího jara byly kromě sněženek a bledulí sametové „kočičky“ a jehnědy. A mezi první posly jara patřil i skřivánek, který podle lidové pranostiky musel na Hromnice vrznout, i kdyby měl zmrznout. Pak se zazelenala tráva a v okolí potoků se objevily sytě žluté blatouchy. V trávě se zabělaly první  sedmikrásky. Ve stokách u cest kvetl podběl /jeho listy vyrazily až později/ a to byla naše první jarní bylinka, kterou jsme sbírali do školy /sběr léčivých bylin byl tehdy povinný/. Každý žák dostal seznam bylin a množství, které jsme měli v sušeném stavu přinést do školy. Louky zežloutly rozkvetlými pampeliškami. V lese vykvetly sasanky a „psí fialky“ /ty klasické fialky s nádhernou vůní kvetly na trávnících u plotů zahrádek/. Později rozkvétaly i konvalinky a množství dalších květů rozvonělo i venkovské zahrádky. Byla to pastva pro oči. V polích se objevili hospodáři se svými potahy,  pluhy a dalším hospodářským náčiním. Hospodáři se pustili do jarních prací – orali a vláčili pole, seli obilí, sázeli brambory a dělali další potřebné polní práce. Nezastavili se vlastně až do zimy, pole vyžadovala péči od jara do podzimu. Najednou bylo všude živo. Nejhezčí cesta do školy bývala pak před koncem školního roku, to už jsme se moc neučili, cesty byly suché a příroda byla v plném rozkvětu. Vonělo rozkvétající obilí a hlavně voněly rozkvetlé louky, které hýřily všemi barvami. Cestou domů ze školy jsme trhali všechny ty rozmanité květy, které už dnešní děti ani neznají. Na lukách, kolem kterých jsme chodili do školy, rostla i jedna květina, která je dnes zákonem chráněná a dnes už jí bohužel na těchto lukách nenajdeme. Byl to vstavač, kterému jsme říkali lidově „kukačka“. Kytička byla menšího vzrůstu, kvetla fialově s temnějším žíháním a připomínala svým vzhledem hyacint.  I nám, dětem, se šlo do školy radostněji hlavně v předtuše blížících se prázdnin. Jakmile oschla zem, kluci vyhloubili důlky a hráli kuličky. Vytáhli i jízdní kola po rodičích /své vlastní dětské kolo měl tehdy málokdo/ a jezdilo se  na kole i do školy. Děvčata skákala „panáka“, hrála „školku“ s míčem buďto na zemi nebo o zeď, hrála si na „krvavé koleno“, na honěnou, vybíjenou s míčem, na slepou bábu, na prstýnky a tichou poštu. Většinu času jsme tehdy trávili venku, ale nebylo to jen samé hraní. Naší povinností po příchodu ze školy bylo pomáhat v domácnosti a v hospodářství, protože tady bylo stále práce dost a naše pomoc byla samozřejmostí. Na ty výše uvedené „radovánky“ moc času nebylo, čas na hry jsme si někdy doslova „kradli“. Koncem června, těsně před prázdninami, nás cestou ze školy zase provázela jiná vůně přírody – voňavé louky byly po odkvětu posečeny a na lukách vonělo seno.  Říká se, že  „jinak voní seno koním a jinak zamilovaným“. Nu, nevím, zda to ještě dnes platí, zamilovaní se dnes asi scházejí jinde než mezi balíky sena. Inu, časy se mění, bohužel ne vždy k lepšímu a romantika už se dnes asi nenosí.

     Nechalo by se ještě mnoho psát o jarech našeho dětství, o venkovských chalupách, kde to všechno žilo od jara do zimy, kde jsme převážně žili od rána do večera venku v přírodě a domů jsme se šli najíst a vyspat. Rodiče na nás neměli mnoho času, ale měli jsme možnost s nimi pracovat a leccos se od nich naučit. Nebyly supermarkety jako dnes, ale ty venkovské prodejny, kde bylo k mání téměř vše, co bylo k žití třeba,  měly také své kouzlo. Co se dalo  vypěstovat doma, ať to byla zelenina, ovoce čí maso, které nám doslova běhalo po dvoře, to jsme si vypěstovali či vykrmili. Samozřejmě jsme měli větší zodpovědnost a více práce,  my děti jsme byly více samostatné, ale myslím si, že jsme byly i svobodnější a lépe připravené pro život, než některé dnešní tolik opečovávané děti.

 

Velikonoce našeho mládí

 

     V době, kdy jsem chodila do školy, chodily téměř všechny děti až na malé výjimky na náboženství. Na vesnici se v té době udržovaly ještě hlavně církevní svátky a pan farář byl pro nás děti zrovna takovou autoritou, jako pan učitel a rodiče. Chrášťanskou farnost spravoval tehdy pan farář Sobíšek. Bydlel na místní faře, měl rozsáhlou knihovnu a půjčoval dětem kvalitní knížky. 

     Mezi největší církevní svátek v roce patřily Velikonoce. Velikonoční postní doba začínala Popeleční středou. Na Popeleční středu před vyučováním jsme navštěvovali kostel a do školy jsme přicházeli s křížkem na čele /popelec/. Tímto křížkem, z popela vyznačeným panem farářem na čele, nám bylo symbolicky naznačeno, abychom pomněli, že jsme prach a v prach se obrátíme. Z postních nedělí byla pro nás významná Květná neděle, kdy jsme nosili do kostela světit tzv. „košťátka“ - alespoň tak se tomu říkalo u nás. Nějakou dobu před Květnou nedělí jsme šli s tatínkem k řece Vltavě, kde rostly na stráních nad řekou lísky. Tatínek nařezal pruty z tohoto keře a doma je dal v koutě kuchyně narašit do nádoby s vodou. Před Květnou nedělí pak svázal pruty lísky k sobě, přidal kočičky a jalovec, navrch uvázala maminka mašli a já si hrdě nesla košťátko ke svěcení. Po návratu z kostela jsem košťátko donesla mojí tetě, která svázané pruty rozpletla a jednotlivé posvěcené proutky pak zapichovala do polí osetých  obilím, aby byla dobrá úroda. Od tety jsem dostala jako odměnu syrová vejce.

     Velikonoční prázdniny začínaly na Velký pátek, ale koledovat  /u nás se říkalo „rachtat“ se chodilo již na Zelený čtvrtek odpoledne. Většina dětí ze vsi se domluvila, že půjdeme rachtat společně. Sešli jsme se na kraji vsi s košíčky a řehtačkami a prošli jsme celou ves od jednoho konce ke druhému. Ve většině domácností nás už čekali a dostávali jsme syrová vejce. Tehdy nebylo zvykem dávat vařená malovaná vejce. Ta jsme si uvařili a nabarvili až doma z vykoledovaných syrových vajec Jak probíhalo naše koledování? Tam, kde jsme mohli jít až na dvůr, jsme došli na zápraží, zarachtali řehtačkami a spustili sborem následující říkání:

Jidáši, Jidáši, cos to učinil, že jsi svého Mistra Židům prozradil?

Židi nevěrní, jako psi černí, vykopali jámu, Ježíši Pánu,

aby ho jali, ukřižovali, na Velký pátek, do hrobu dali,

na Bílou sobotu, vstal z mrtvých sám.“

Ve většině domácností už na nás hospodyně čekala a měla připravená syrová vejce. Ale také se stalo, že nás nepustili někde ani na dvůr, stáli jsme před zamčenými vrátky a naše koledování zůstalo bez odezvy. Po obejití celé vsi jsme se za vsí poctivě o vejce rozdělili.

Na Velký pátek se chodilo tzv. „k líbání“. Odpoledne jsme se vypravili do chrášťanského kostela, kde ve vstupním vestibulu byl malý katafalk a na něm byl položen kříž s ukřižovaným Ježíšem. My jsme jednotlivě poklekali a políbili jsme rány na Ježíšových nohou. Boží hrob, ke kterému se také chodilo, byl připraven v postranním uzavřeném vchodu do kostela.

     Bílá sobota byla ve znamení úklidu a vaření. U nás se z velikonočního pečiva pekly pouze mazance a velikonoční nádivka – sekanice. Navečer se chodilo do kostela na vzkříšení, před vzkříšením pálil pan farář před kostelem Jidáše a světil se „paškál“. Na vzkříšení jsme měli každý rok něco nového na sebe, prý aby nás „beránek nepokakal“. Vzkříšení byla slavná mše, na návsi měli lidé v domech rozsvícené svíčky v oknech, kostel byl nabitý lidmi a nálada byla slavnostní.

     Na Boží hod velikonoční byla slavná mše, které jsme se samozřejmě také zúčastnili. Doma nás čekal slavnostní oběd, většinou to bylo pečené kůzle z vlastního chovu.  Pondělí velikonoční pak už pro nás děti bylo spíše ve znamení her, hráli jsme si s obarvenými vejci, schovávali jsme je do trávy a hráli „přihořívá“. Občas jsme důkladně schované vejce v trávě k naší velké lítosti i rozšlápli. Vejce se barvila většinou v odvaru z cibulových slupek anebo v odvaru ze zeleného obilí. Také byly k dostání práškové barvy nebo papírové obtisky. ¨

      Dalším velikým církevním svátkem bylo hlavně pro nás, děvčata, Boží tělo. Této pobožnosti jsme se zúčastńovaly jako družičky ve svátečních bílých nebo růžových  šatech s věnečky na hlavě a naší velikou starostí před tímto svátkem bylo natrhat co nejvíce lučních a zahradních květin a nastříhat si dostatek „troušení“, které jsme pak v průvodu okolo kostela sypaly na cestu před  monstrancí, kterou nesl pan farář pod „nebesy“ Průvod vycházel z kostela ven a chodilo se okolo kostela po návsi, kde byly připravené čtyři oltáře, u kterých byla jednotlivá zastavení. Po obejití oltářů se průvod vracel do kostela.

     Církevní svátky byly pro nás vždy velkou událostí a měli jsme se po celý rok stále  na co těšit. Kromě radiopřijímačů a pomalu přibývajících televizorů nebyla žádná jiná technika, kterou bychom se mohli bavit. Telefonovat se nechalo pouze z pošty anebo z později vznikajících veřejných telefonních stanic, které bývaly ve větších vesnicích, zpravidla v budově MNV nebo v hostincích. Pevnou soukromou telefonní linku měl málokdo. Ale také jsme to přežili a těžko bychom se dnes obešli bez současné techniky. Každá doba má zkrátka své pro i proti.

                                                                 

                                                                                                                                                        Jaroslava Svobodová, syndička

                                                                                                                                                        Obec baráčníků Týn nad Vltavou

                                                       

                                                               


Velikonoce letos jinak

Svátky jara se v Jihočeském zemědělském muzeu staly již tradičně symbolickým datem znovuotevření prostor muzea veřejnosti po zimní přestávce. Velikonoce v muzeu patří k nejoblíbenějším akcím, o čemž svědčí loňský návštěvnický rekord. Také letos jsme pro vás připravili ukázky řemesel, tvůrčí dílny, taneční a hudební vystoupení a mnohá překvapení pro malé i velké návštěvníky. Protože se z důvodu současné situace náš celodenní program, plánovaný na Bílou sobotu 11. dubna nemůže uskutečnit, rozhodli jsme se oslavit Velikonoce s vámi prostřednictvím našich webových stránek a Facebooku na dálku. Společně si ozdobíme kraslice, vyrobíme velikonoční dekorace a připravíme si tradiční velikonoční pokrmy podle receptů našich babiček.

Proč si neudělat tu radost a koronaviru navzdory si vyzdobit domácnost stejně jako v jiných letech, a dokonce možná lépe a s větší pečlivostí a nadšenímí? Můžeme do příprav zapojit děti a zabavit je výrobou dekorací, malováním kraslic, zdobením perníčků a dalších činností. Na webu muzea vám chceme nabídnout prostor k výměně tradičních receptů na tu nejlepší velikonoční sekanici, nebo také „hlavičku“, jak se někde této dobrotě říká, na mazance, beránky, jidáše a další pokrmy, které k svátkům jara neodmyslitelně patří. Hospodyňky jistě uvítají praktické rady, jak se obejít bez kvasnic, nebo jak je podomácku vyrobit.

Máme pro vás připraveny také vzpomínky pamětníků na zvyky a tradice, které se kdysi na Vltavotýnsku udržovaly. Zkuste vyzpovídat doma své rodiče a prarodiče, jak prožívali jako děti příchod jara, na co se těšili, jak se dříve  koledovalo. Zapojme společně v této době právě seniory, kteří se nemohou setkávat se svými vrstevníky a blízkými. Jejich vyprávění a vzpomínky rádi zveřejníme, stejně jako staré rodinné recepty.

Pro děti máme také výzvu. Letos si zasoutěžíme o nejhezčí velikonoční vajíčko. A nemusí to být jen klasika, fantazii se meze nekladou. Své výtvory zdokumentujte a pošlete nám je na e-mailovou adresu info@zemedelske-muzeum.cz. Autory těch nejhezčích a nejoriginálnějších vajíček odměníme!

Doufáme, že jsme vás alespoň trochu jarně naladili a přestože venku ještě občas poletuje sníh a v noci je mrazivo, už nyní se těšíme na to, co společně vymyslíme a vytvoříme. Těšíme se na vaše nápady a vzkazy. Věříme, že si společně i ty letošní Velikonoce užijeme.

 

Osvědčené recepty na velikonoční dobroty

 

Tvarohový beránek

250 g polohrubé mouky

200 g cukru krupice

1 Hera

4 vejce

1 tvaroh (polotučný nebo tučný)

1 vanilkový cukr

1 kypřící prášek do pečiva

kandované ovoce, rozinky

Heru utřeme s cukrem do pěny, přidáme žloutky a tvaroh. Poté vsypeme mouku smíchanou s práškem do pečiva, kandované ovoce, rozinky. Nakonec lehce vmícháme sníh z bílků. Těsto vlijeme do vymazané a moukou vysypané formy. Toto množství vystačí na běžnou velkou formu a ještě zbyde na malého beránka.  Pečeme nejprve cca 15 minut na 180 °C, potom teplotu snížíme a dopékáme dalších asi 30 minut. Vyzkoušíme špejlí, když se nelepí, máme hotovo. Necháme vystydnout a poté beránka opatrně vyklopíme. Ozdobíme čokoládovou polevou.

 

Rychlý mazanec

750 g polohrubé mouky

150 g cukru krupice

1 vanilkový cukr

2 žloutky

375 ml mléka

4 – 6 dkg droždí (1 a ½ kostičky)

150 g rozpuštěného másla nebo Hery

1 malá lžička soli

50 g mandlí a rozinek (dáváme podle chuti, část mandlí si ponecháme navrch na ozdobení)

V teplém mléce s trochou cukru necháme vzejít kvásek a poté zaděláme těsto. Z něj se hned vyválejí 2 – 3 bochánky (podle toho, jak chcete mít mazance velké). Dají se hned na plech, rukou se těsto lehce rozmáčkne a nechá se nakynout. Před pečením potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme na plátky pokrájenými madlemi. Pečeme cca na 150 – 160 stupňů asi 3/4 hodiny.  Ke konci pečení můžeme bochánky přikrýt pečícím papírem, aby se nám svrchu nepřipálily.

 

 

Velikonoce letos jinak

 

 


Muzeum se připravuje na novou sezonu

Jihočeské zemědělské muzeum je v zimních měsících zavřené a otevírá své brány jen účastníkům zimních řemeslných kurzů. Tým muzea ale již nyní připravuje vše na nadcházející sezonu. Návštěvníci se mohou těšit na tradiční oblíbené akce, ale čeká je také řada novinek a překvapení.

Od ledna až do března budou v prostorách muzea probíhat řemeslné kurzy. Ty navážou na podzimní úspěšné tvoření, kdy jsme návštěvníkům nabídli kovářský kurz, zdobení perníčků, pletení mašlovaček z husího peří, zdobení hnětýnek a výrobu zvykoslovných předmětů. V lednu je na programu kurz zpracování ovčí vlny, v němž si účastníci vyzkouší praní, česání, předení a plstění a odnesou si vlastnoručně zhotovený vlněný výrobek. V únoru se budou vyrábět svíčky hromničky a přitom se dozvíte mnoho zajímavého o zvycích a tradicích, vážících se k tomuto ročnímu období a ochutnáte staročeské pokrmy.  Březnový kurz zpracování mléka bude jistě zajímavý pro ty, kteří si doma chtějí sami vyzkoušet výrobu másla, sýrů nebo tvarohu. Malování kraslic se již v muzeu stalo tradicí a vyzkoušet si různé techniky zdobení  budete moci na konci března. Na všechny zmíněné kurzy je třeba se přihlásit předem prostřednictvím e-mailu nebo telefonicky, počty účastníků jsou omezeny.

Muzeum se letos poprvé pro veřejnost otevře na Bílou sobotu, 11. dubna. Celodenní program nabídne tradiční i méně známé velikonoční zvyky, pečení mazanců, jidášů a placek v peci na dvoře muzea, pletení pomlázky, malování kraslic a zdobení perníčků, program na minifarmě, soutěže a hry pro děti, hudební vystoupení a mnohá další překvapení. Oficiální zahájení sezony proběhne 1. května a děti budou mít, stejně jako v uplynulých sezonách, tento den vstup do muzea zdarma. V průběhu léta a podzimu na návštěvníky čekají další celodenní oblíbené akce - Farmaden, Dožínky v muzeu a na závěr sezony zabijačkové hody. V programové nabídce muzea nebudou chybět ani besedy a přednášky tematicky zaměřené na historii regionu, zemědělství a zaniklá řemesla. Nové zážitky čekají také na školní skupiny. Novinkou je interaktivní program "Od koně až po traktor", který zábavnou formou seznamuje děti se zemědělskou technikou.

 

Věříme, že stejně jako v uplynulých sezonách, bude i letos muzeum místem poučení, zábavy a inspirace pro celou rodinu, oázou klidu, kde si budete moci odpočinout u dobré kávy, domácích koláčů a dalších regionálních specialit, v horkém létě se osvěžit domácími bylinkovými limonádami, ochutnat čerstvé sýry a jogurty. Můžete se také zapojit do pečení chleba a stloukání másla, vyzkoušet si mlácení obilí, dojení na trenažeru a mnohé další činnosti a užít si naplno atmosféru jihočeského venkova.  Těšíme se na vás!

Přílohy k článku
Jméno souboru Popis Velikost
zemedelske-muzeum-2020.pdf 3490.5 Kb

VÝSLEDKY SOUTĚŽE KOMPAS 2019

Nejvíce navštívenými místy z 10 soutěžních destinací se stalo Jihočeské zemědělské muzeum v Netěchovicích a Rozhledna na Kleti.

Více na odkazu ZDE.


Zveme vás na řemeslné kurzy

I když sezona se pomalu chýlí ke konci, brána muzea se ani v podzimních a zimních měsících nezavírá pro veřejnost úplně.  Připravili jsme pro vás hned několik řemeslných kurzů a tvůrčích dílen. Věříme, že si z nabídky vyberete. Těšíme se na setkání v útulně vyhřáté světnici muzea, kde se naučíte různým řemeslným technikám a zároveň se dozvíte něco o lidových zvycích a tradicích - informace.

Na každý z nabízených kurzů je třeba se v předstihu zaregistrovat na e-mailové adrese muzea: info@zemedelske-muzeum.cz

Začínáme již v pátek 8. listopadu 2019 - Nabídka kurzů 


Nenechte si ujít zabijačkové hody

Závěr sezony v Jihočeském zemědělském muzeu bude stejně jako v předchozích letech patřit tradiční jihočeské zabijačce. Akce s celodenním programem se uskuteční v sobotu 2. listopadu od 10 do 17 hodin.

Na dvoře muzea se bude již od ranních hodin vařit ovar a zabijačková polévka, budete se moci podívat, jak se dělají jitrnice a jelita, to vše s výkladem mistra řeznického.  K zabijačkovým dobrotám patří také domácí čerstvě upečený chléb. Ten se také bude připravovat ručně a vy budete moci sami přiložit ruku k dílu. A než se chleba v peci upeče, můžete si zkusit stloukání másla tak, jak to dělávaly naše babičky.

V průběhu dne bude možné všechny zabijačkové dobroty ochutnat, poznat a vyzkoušet si některé dovednosti našich předků a dozvědět se něco o tradičním zpracování zemědělských produktů. Na děti čekají tvůrčí dílny, hry, návštěva minifarmy nebo Agrohopsárium. Pro všechny pak jsou připraveny ukázky řemesel, jako například kovářství, zpracování ovčí vlny – předení na kolovrátku, tkaní, a řada dalších aktivit. Na programu jsou také komentované prohlídky interaktivních expozic muzea. Podrobné informace naleznete zde.


Dožínky ve znamení lidových tradic

V sobotu 14. září čekal návštěvníky muzea celodenní program. Konala se zde již tradiční akce Dožínky v muzeu.

Program zahájili nejmladší členové Obce baráčníků z Týna nad Vltavou, kteří po tanečním vystoupení předali ozdobený dožínkový věnec hospodáři.

S lidovými zvyky a tradicemi dožínek přítomné seznámila rychtářka Obce baráčníků z Týna n. Vlt. Jaroslava Fialová.

Pozadu nezůstala ani domácí chasa, která hospodáři a hospodyni předala poslední snop z pole.

Na malé i velké návštěvníky čekal celodenní program – historický výmlat obilí na mlátičce, kdo chtěl, mohl si vyzkoušet i vymlátit zrno cepem. Nechyběly hry a soutěže pro nejmenší, komentovaná prohlídka muzejních expozic a minifarmy.

Velký zájem byl o tvůrčí dílny, v nichž se děti i rodiče měli možnost  seznámit se zpracováním ovčí vlny,  děti také malovaly oblázky, vyráběly  korálkový šperk nebo si mohly domů odnést dřevěné vyřezávané zvířátko.

K dožínkám patří také tradiční dožínkové koláče a další dobroty. Děti se s chutí zapojily do přípravy a pak již jen čekaly, až se budou dozlatova upečené výtvory vyndavat z pece. Nechybělo ani pečené maso, brambory s tvarohem, zkrátka pokrmy, které k jihočeskému venkovu patří.

V průběhu dne došlo na vyhlášení výsledků soutěže O nejhezčího polního strašáka, do níž se zapojily rodinné i školní kolektivy. Na vítězné týmy čekaly pěkné ceny, například volný vstup do muzea pro celou třídu, hračky od firmy OlympToy, bluetooth sluchátka od firmy Efekt Písek, keramika z dílen Domova sv. Anežky a mnoho dalších cen.

 Zpestřením letos byla také výstava květin. O barevnou záplavu jiřin a gladiolů se postaral pěstitel Dušan Slošiar z nedalekého Neznašova.

Poslední akcí, kterou Jihočeské zemědělské muzeum na letošní sezonu připravilo, je tradiční zabijačka, která se bude konat na dvoře muzea v sobotu 2. listopadu. Přijďte ochutnat speciality našeho řeznického mistra!

Fotografie najdete v galerii.

 


Dožínky v muzeu

Jihočeské zemědělské muzeum pořádá již tradičně na sklonku léta celodenní akci s bohatým programem pro malé i velké návštěvníky - dožínky. Lidové tradice a zvyky, které byly s touto slavností spojené, si můžete připomenout v sobotu 14. září.

V areálu muzea na vás čekají ukázky historického výmlatu obilí, zemědělské techniky, komentovaná prohlídka expozic muzea, tvůrčí dílny,  hry a soutěže pro děti. Slavnostní zahájení se uskuteční dopoledne v 10.30 hodin, kdy předá chasa ozdobený poslední snop z pole hospodáři a vše doprovodí hudební a taneční vystoupení.

V dalším programu si přijdou na své zájemci o historickou techniku, v chodu uvidí mlátičku, mlýnek na obilí, ale největším lákadlem jistě bude kombajn dánské výroby JF – MS70, který se do Čech dostal v devadesátých letech. Tento unikátní exponát prošel kompletní renovací a byl otestován při letošních žních. Velkou pozornost pak budil v expozici muzea na letošní výstavě Země živitelka.  Jedná se o traktorem nesený kombajn s jednoduchou hydraulikou na ovládání výšky strniště, s univerzálním využitím na sklizeň obilnin i luštěnin.  Návštěvníci jej uvidí také v chodu.

K dožínkám samozřejmě patří dozlatova upečený chléb a buchty a koláče. V odpoledních hodinách se zájemci mohou zapojit do přípravy, uvidí vymetání pece a sázení chleba a po upečení budou moci vše ochutnat.

Děti si vyzkouší svoji zručnost v  tvůrčích dílnách, čekají na ně také hry a soutěže, zvířátka na farmě a také Agrohopsárium s balíky slámy a šlapací i velké traktory.  Ty odvážnější se mohou vydat na dobrodružnou cestu kukuřičným bludištěm. 

Pěknou tradicí našich dožínek je soutěž o nejlepší dožínkový koláč a ani letos tomu nebude jinak. Kdo přinese ochutnat svůj výtvor, ať již koláč nebo buchtu, bude mít vstup zdarma. Za nejlepší koláč bude odměna!

Tentokrát dožínky zpestří ještě vyhlášení soutěže O nejhezčího polního strašáka. Tato soutěž ještě není uzavřena, exponáty je možné přivážet do muzea až do pátku 13. září. Vyhlášení toho nejoriginálnějšího výtvoru proběhne v sobotu v odpoledních hodinách a na výherce čekají pěkné ceny. V závěru dne je na programu dožínková zábava. Přijeďte si v sobotu 14. září od 10 do 17 hodin užít atmosféru lidové slavnosti na statku, dozvědět se mnoho zajímavého o tom, jak probíhaly žně v dávných dobách a odnést si domů spoustu zážitků.

Podrobný program naleznete zde.

 


Tvoříme Jihozápad

Jsme jedním z návštěvních míst letošní soutěže Kompas 2019.

Více infomací získáte na odkazu zde.


Navštivte naši expozici na Zemi živitelce

Od čtvrtka 22. do úterý 27. srpna můžete navštívit expozici Jihočeského zemědělského muzea na českobudějovickém výstavišti.

Pro návštěvníky výstavy jsme připravili pár unikátů - například kombajn dánské výroby ze šedesátých let, který byl zrenovován a vyzkoušeli jsme jej při letošních žních. Budete si moci roztočit historický žentour a rozpohybovat drhlík na jetel. K vidění budou další zemědělské stroje a náčiní, které již také něco pamatují a běžně je již v dnešní době nespatříte . Pro malé návštěvníky jsou připraveny šlapací traktůrky nebo jezdecký trenažer. Těšíme se na vás, ať již na Zemi živitelce, nebo u nás v muzeu, kde se již chystáme na  dožínky. Ty se uskuteční v sobotu 14. září a celodenní program se spoustou překvapení a zábavy jistě nezklame děti ani dospělé.

Navštivte naši expozici na Zemi živitelceNavštivte naši expozici na Zemi živitelce


Kukuřičné bludiště - dobrodružství pro malé i velké

Na dobu letních prázdnin jsme připravili velké kukuřičné bludiště v areálu muzea.
Menší děti se mohou vydat na dobrodružnou cestu pouze v doprovodu rodičů.
Přijeďte si k nám zabloudit!


Ohlédnutí za Dnem dětí v muzeu

Den dětí v Jihočeském zemědělském muzeu v Netěchovicích se vydařil. V sobotu 1. června od dopoledních hodin byl připraven kulturní program, nechyběly hry a soutěže o ceny.

O hudební a taneční vystoupení se postaraly nejmladší soubory z Domu dětí a mládeže v Týně na Vltavou – Muzikálové hvězdičky a taneční soubor Kopretina. Pro děti byly připraveny po celý den hry a soutěže a také tvůrčí dílničky. Díky krásnému počasí se tvořilo venku na dvoře muzea, kde vznikla improvizovaná galerie dětských výtvorů. Slíbili jsme, že autoři nejhezčích obrázků budou odměněni. Protože ale bylo velice těžké vybrat pár nejhezčích obrázků - líbily se nám moc úplně všechny! - losovali jsme a tady jsou výherci: Jindříšek Dušek, Karolinka Mikšátková a Simonka Vančatová. Výherci si mohou ceny vyzvednout do konce června v muzeu, nebo jim o prázdninách dorazí poštou. 

Přílohy k článku
Jméno souboru Popis Velikost
dsc-0130.jpg 4375.8 Kb
dsc-0301.jpg 4044.3 Kb

Velikonoce se vydařily

Slunečné počasí, pomlázka, vajíčka, jehňata, kůzlata, vůně čerstvého chleba, mazanců a jidášů. Velikonoční zvyky a tradice, řemesla. Rozzářené dovádějící děti a spokojení rodiče. To byly hlavní atributy Velikonoc v muzeu. Děkujeme všem, kteří k nám přijeli a přivezli s sebou dobrou náladu a chuť vyzkoušet si něco nového - třeba předení na kolovrátku, mlácení obilí cepem nebo dojení na dojicím trenažeru.  Společně jsme tak strávili pohodový den plný tvoření, zážitků a inspirace.

Fotografie z akce jsme zařadili do naší fotogalerie zde.

Reportáže z akce přináší:

Českobudějovický deník - k nahlédnutí zde.

Jižní Čechy TEĎ - k nahlédnutí zde.

 


Ověřeno rodiči

Potvrzeno! Rodiče s dětmi se u nás cítí skutečně dobře. :)

Na webové stránky OvěřenoRodiči.cz vkládá recenze na místa nezávislá skupina rodičů, která se prostřednictvím tohoto webu snaží sdílet své pozitivní zkušenosti ve svých recentzích na navštívená místa vhodná pro rodiny s dětmi. Ostatní rodiče se na tyto stránky chodí inspirovat a hledat tipy na ověřené restaurace, cukrárny, kiavárny, herny, výlety s dětmi apod. 

Ověřeno rodiči

Recenze na naše muzeum je k nahlédnutí zde.

 

 

 


Pečení chleba

Každou sobotu v hlavní sezoně pečeme chleba! Sázení chleba do pece proběhne vždy mezi 14. a 15. hodinou.

Pečení chleba

 

 


Dílnička nejen pro děti

O prázdninách si u nás můžete vyrobit krásné věcičky!

Dílnička nejen pro děti


Vstup na farmu

V průběhu letních prázdnin je možnost vstupu na naši minifarmu 2x denně! v 10 a v 17 hodin.

Vstup na farmu


Toulavá kamera

Reportáž o našem muzeu v Toulavé kameře

Krásná reportáž o našem muzeu a o tom, co u nás můžete zažít :) Toulavá kamera

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764-toulava-kamera/217562221500038/obsah/570653-zemedelske-muzeum

 

 


Reportáž ve Zprávičkách!

Reportáž ve Zprávičkách!Jak to u nás chodí při školních programech se dozvíte ze Zpráviček.

 Reportáž   18. 6. 2017 1:52 min.
 

 

 


Originální turistický deník z našeho muzea

Limitovaná edice deníků k dostání jen v našem muzeu. Zároveň u nás můžete zakoupit i turistickou vizitku č. 3712.Originální turistický deník z našeho muzea

 

 

 

 

 

 

 

Originální turistický deník z našeho muzea

 

 

 

 

 

 


Rozhovor v týdeníku Zemědělec

Rozhovor v týdeníku ZemědělecOdborný a stavovský týdeník Zemědělec 30/2016 ze dne 25. 7. 2016

Rozhovor s ředitelkou Jihočeského zemědělského muzea Lenkou Houdkovou o muzeu, jeho plánech a vizích do budoucna.